Dnes je součástí prakticky každé firmy také technická podpora. Ta má za úkol poradit zákazníkům, pokud mají s jejich výrobkem nějaký problém, nejčastěji technického rázu. Je to dobrý nápad, a lidé jej rozhodně oceňují. Problém je, že jeho provedení nebývá ani zdaleka tak dobré, jak by se mohlo zdát, a to ve velké části případů.
Důvodů, proč tomu tak je, existuje hned několik. Tím hlavním je však to, že se tvůrci spoléhají především na umělou inteligenci, tedy systém, který zákazníkovi sám odpovídá. To samozřejmě ulehčuje zaměstnancům práci, neboť nemusí vždy někdo sedět u počítače a čekat, zda nějaký zákazník nezavolá či nenapíše. Je však potřeba přiznat, že tento způsob má i své poměrně velké nedostatky.
V první řadě je to fakt, že nerozumí celé řadě frází a idiomů, které v hovoru, i tom psaném, běžně používáme. Velmi často tak nepochopí, na co se jej ptáme, načež nám začne nabízet nesmyslné odpovědi, případně rovnou sdělí, že naši otázku nechápe.
Ani to by nevadilo, pokud by nám následně okamžitě nabídl přepojení na živého člověka, se kterým bychom se mohli domluvit. Tak tomu však není. Jedinou možností, kterou máme, je zadat svůj dotaz jiným způsobem, přičemž je opět pravděpodobné, že jej onen robot opět nepochopí.
Také je zde problém chybějícího lidského kontaktu a tím pádem i odcizení. Zákazník tak totiž získá podvědomý pocit, že pro firmu není dost důležitý na to, aby se jeho problémem zabýval skutečný člověk, což může být poměrně demoralizující a rozhodně to nepodporuje jeho věrnost k danému podniku.
Ačkoliv tedy tato metoda skutečně šetří peníze, je dobré se ptát, zda zisk, o který tím přicházíme, a reputace, kterou ztrácíme, nejsou až příliš velkou cenou, kterou za tuto úsporu platíme. To se týká především malých firem, které zatím nemají svou zákaznickou základnu. Právě jejich majitelé by se měli zamyslet, zda je toto skutečně ta nejvhodnější volba.