Vzpomínáte si na svůj první počítač? Já ano. Byla to taková ta středně velká šedá krabice, která vybrala opravdu nevzhledně a zabírala vám opravdu téměř celý stůl. I když jste měli třeba opravdu veliký stůl, tak se stalo, že tou velkou krabicí, počítačem se vám zabralo všechno místo na vašem stole. Tohle jsem měla také, i když ano, popravdě já jsem neměla svůj školní psací stůl tak opravdu hodně veliký, ale byl spíše střední velikosti, takže mi potom zbylo snad desetkrát deset centimetrů na to, abych si tam psala úkoly. Takže jsem si úkoly vždycky psala v posteli. Logicky, že jsem potom všechno písmo, co jsem psala v úkolu, měla všechno kostrbaté, ale vůbec mi to nevadilo.
Hlavně jsem chtěla mít počítač, byl opravdu hodně těžký a nešlo s ním ani hnout. Myslím, bylo mi asi šestnáct let a byla jsem opravdu z toho na větvi. Celý rok jsem tomu nemohla uvěřit, že už i já konečně mám doma počítač. A věřte nebo ne, ale já jsem byla opravdu poslední z ulice, z naší ulice, kde bylo hodně dětí a byla jsem úplně poslední, kdo měl počítač. Ostatní už tak rok nebo dva roky přede mnou počítač měli a byli z nich úplně také nadšení.
Docela mě trápilo, že oni potom přestali chodit ven. Všichni hráli jenom hry na počítači. A později, když se rozmohly různé hry anebo kvalitní počítače a potom později také notebooky nebo tablety či MacBooky, tak každý si tohle kupoval. Potom najednou se naše ulice, kde jsme si dříve hráli, tak ulice se úplně vylidnila. Téměř nikde nebylo ani dítě. Mrzelo mě to, protože mě tohle chybělo. A i dnes dávám spíše přednost sportu a pohybu venku, než abych seděla doma u počítače a hrála různé hry. Já vím, že v dnešním jednadvacátém století je to úplně jiné, než kdyby to bylo v devadesátých letech, ale i tak jenom si to představte. Je lepší sedět doma na počítači nebo hrát venku hry?